11. apríl 19h 03. máj 2008, Stanica Žilina-Záriečie, SK_Žilina
Truc sphérique
vernisáž/výstava,
inštalácia
vernisáž výstavy – inštalácia ||
Vernisáž audiovizuálnej, interaktívnej inštalácie, ktorá „špehuje“ život na Stanici a svojim vlastným spôsobom interpretuje pohľad nás všetkých ako pohľad „voyeura“. Autormi sú výtvarníci P. Sova, J. Mucha, M. Pšenko a J. Huljaková.
|
|
23. apríl 08. jún 2008, Galerie G99, CZ_Brno
Filip Cenek (CZ),
Jirka Havlíček (CZ)
Galerie G99,
Fiume
vernisáž/výstava,
inštalácia
paralelní akce — www.dumb.cz
http://intermedia.ffa.vutbr.cz/blackout
____
Galerie G99, Dům umění města Brna, 23.4. – 8.6.2008.
Kurátor František Kowolowski.
Cenek/Havlíček: Blackout
1. Ani nevím (video, 2 min., 2008)
2. Blackout (animace, 2 vt., 2008)
3. Předtím, než jela po chodníku, kdyby se dívala vlevo (model, 2008)
■
Filip Cenek a Jiří Havlíček jsou absolventi Fakulty výtvarných umění v Brně. Od roku 2000 se společně věnují animaci. Vytvořili několik prací zabývajících se různými způsoby animační narativity, zkušeností s tvorbou pro děti a specifickým využitím zvukového doprovodu. — Projekt Blackout, který připravili pro Galerii G99 poukazuje k tématu paměti, mezery, střihu… čili mezních hodnot v obrazovém prostředí. Blackout znamená zatemnění (oken, popř. mysli), zákaz zveřejnění, výpadek paměti či proudu, signálu apod. Také se používá jako pojem, kterým se označuje krátký animovaný předfilm. — Blackout se pokouší pomocí dvou pohyblivých obrazů popsat práh a možnosti narativity, které „naoko” eliminují zapomnění, ale zároveň vyjevují zkušenost, že každý další pohyb nebo obraz se již zapomenutím stane. — Autoři preferují ve svých filmech jeden dlouhý záběr, žádné střihy, žádný děj. Pomalé změny se prolínají se změnami něčeho uvnitř. Dvě vrstvy musíme poskládat přes sebe, abychom si uvědomili, co vidíme: zatemnění (blackout), dělení na vnitřní a vnější v podobě hlavní hrdinky filmu (holka v městském prostředí) a to, co představuje její svět a vnitřní model (vzpomínky). Zjednodušeně je to práce o alternativní ambivalenci modelů vyprávění. — František Kowolowski (tisková zpráva) |
|
24. apríl 18h 07. máj 2008, Galéria Jána Koniarka - Synagóga, SK_Trnava
XYZ (SK)
Galéria Jána Koniarka
vernisáž/výstava,
inštalácia
Matej Gavula – Milan Tittel
Otvorenie 24.04.08 / 18:00 / výstava potrvá do 07.05.08
Kurátor : Daniel Grúň
Realizácie skupiny XYZ (Matej Gavula, Milan Tittel) balansujú na pomedzí sochárskej plasticity, priestorovej inštalácie, digitálnej fotografie a performance. Dvojica absolventov VŠVU, odborov socha a sklo, nachádza východisko svojich umeleckých aktivít v kontextovom skúmaní vlastnej disciplíny –sochárstva, z čoho vyplýva aj neustále napätie medzi hmotným artefaktom, plastickým stvárnením, procesuálnym transformovaním hmoty a nájdenými sochami zachytávanými digitálnym fotoaparátom.
Výstavno-zvukový projekt NEÓN sa zaoberá transformáciou svetelného zdroja do zvukovej a plastickej formy. Skupina XYZ bude v priestoroch Synagógy – Centra súčasného umenia prezentovať v rámci projektu Multiplace vinylovú platňu vydanú v malom náklade. Platňa bude jediným artefaktom výstavy, zároveň nosičom zvuku a aj umeleckým objektom. Nahrávka zachytáva prúdenie energie do svietidla, čo je technický zvuk, ktorý nie je generovaný človekom ani prírodou. Zvukový záznam predstavuje elektrický výboj v neónovej žiarivke, opakujúci sa v slučke stále dokola. Prevedenie tejto nahrávky na vinylovú platňu je chápané ako materializácia svetla transformovaného do akustickej podoby. Vinylová platňa v pohľade autorov znamená čierny plastový kruh, gravírovaný reliéf. Neón odkazuje aj k architektúre, je to svietidlo určené pre verejný, neosobný priestor – chodby, čakárne, garáže, sklady... Takmer vôbec sa neobjavuje v bytoch, je nezlučiteľný s intimitou. Môžeme hovoriť o objektívnom, technickom svetle, o neopracovanej surovine, hmote a v týchto intenciách smeruje projekt XYZ k forme akustickej sochy. NEÓN je zároveň aj priamym odkazom do minulosti – k tvorbe Johna Cagea, hnutiu Fluxus, konceptuálnemu umeniu (dielo slovenského umelca Stana Filka Kozmos z roku 1971; „iná hudba“ Milana Adamčiaka), minimalistickým objektom Dana Flavina a k elektronickej hudbe skupiny Kraftwerk. Voľba vinylovej platne ako nosiča zvuku a výber tejto zložitej, finančne aj časovo náročnej technológie predstavuje zámerný „krok späť“, aby vynikli kvality spojené s týmto nosičom, ktorý je hmatateľný, krehký, nepraktický, ťažko rozmnožiteľný, drahý. Zvuková inštalácia počíta s ozvučením priestoru trnavskej Synagógy nahrávkou z gramoplatne a využije pritom fyzický zvuk drážky s jej plnosťou a hĺbkou, živým pulzovaním a šumom.
|
|
|